Dlouhý počet
K vypočítávání dlouhých kosmických a historických cyklů používali Mayové systém, který nazýváme Dlouhý počet, případně Mayský kalendář nebo kalendář Dlouhého počtu. Ten započal 11. 8. 3114 př. n. l. a skončil 21. 12. 2012, pojal tedy období dlouhé 5 125 let. Tento cyklus dělili Mayové do 13 částí, které nazývali baktůny. Abychom lépe pochopili smysl Dlouhého počtu musíme se na jeho stavbu podívat od začátku:
- 1 den Mayové nazývali „kin“ (maysky znamená „kin“ slunce a zároveň den)
- 20 dní pak nazývali „unial“
- 18 unialů (18 x 20) tvořilo jeden „tun“
- 20 tunů (18x20x20 dní) tvořilo „katun“ velmi důležitý časový útvar z hlediska dlouhého počtu
- 20 katunů představovalo jeden „baktun“
- Dlouhý počet tedy tvořilo 13 baktunů neboli 1 872 000 dní (13 x 144 000 dní)
Přestože byla 260 denní perioda posvátného kalendáře pro Maye nesmírně důležitá z hlediska proroctví a věštění, nebyla téměř používána při citování dlouhých časových úseků a místo ní byly upřednostňovány právě Baktuny, katuny tuny, unialy a kiny.
Katun a jeho význam v mayské kultuře
Katun byl pro Maye velmi důležitý – trval 7 200 dní (19,7 let) a předpokládá se, že ohlašoval dějinné zlomy. Je velmi zajímavé, že délka jeho trvání tj. 19,7 let se velice blíží konjunkci Jupitera a Saturnu (19,86 let). Katuny se dělí na dvacet částí o 360 denních jednotkách zvané tuny (pro počítání času je Mayové užívali namísto 365 dnů). 13 katunů je rovno 260 tunům a tvoří kompletní cyklus tzv. Krátkého počtu. Každý katun vypovídá o charakteru celé generace. Cyklus 256 roků, který tvoří Krátký počet a dělící se na 13 katunů představoval mayský věštecký cyklus – každému z 13 katunů byl předurčen určitý „osud“. Mayové věřili, že každý z katunů přinášel lidstvu každých 256 let určitý osud. Mayové každý katun spojovali se jménem „Ahau“ a čísli od jedné do třinácti. Ahau je posledním z dvaceti denních znamení (viz výše) a je to poslední den v rámci posvátného kalendáře o 260 dnech (13×20). Cyklus začíná katunem Ahau 11 a následuje katunem Ahau 9 (a dále v pořadí: 7,5,3,1,12,10,8,6,4,2 a 13)
„Dlouhý počet“ představuje časovou periodu o délce 5 125 let respektive 1 872 000 dní (tvořeno 13 baktuny o 144 000 dnech). Jiným pohledem je to též 1/5 dlouhého cyklu, který nazýváme precesní cyklus*) a ten trvá cca 25 770 let. Mayové evidentně znali tento jev byť nikdy nemohli zažít jeho začátek – přesto tento astronomický jev ukončuje jejich kalendář a to datem 21.12.2012 – datem zimního slunovratu. došlo k tzv. galaktickému zarovnání, kdy Země, Slunce a střed Mléčné dráhy byly v jedné rovině. V tuto chvíli je pozice Slunce přímo uprostřed Mléčné dráhy, tam kde se nalézá temná díra/pruh – Xibalba Be a to už jme zpět v mayské mytologii. Dnes je zřejmé, že Dlouhý počet není pouhým náhodným řetězem čísel, neboť víme, že Mayové dokázali předem spočítat, že moment zimního slunovratu 2012 protne temný pruh Mléčné dráhy zvanou Xibalba Be a zpětně si promítli Dlouhý počet pozpátku a došli k výchozímu bodu 3114 př.n.l.
Proč Mayové ukončili svůj kalendář právě 21.12.2012?
Tento den totiž došlo k jevu, který se opakuje jen jednou za cca 26.000 let (5 mayských světu po cca 5.200 letech). Nazýváme ho galaktické zarovnání neboli trojité zrození slunce (více info zde). Jedná se o naprosto unikátní astronomickou událost, k jejímu snadnějšímu pochopení klikněte na předchozí odkaz
Precesní cyklus
Země při oběhu kolem Slunce rotuje kolem své osy a při tomto pohybu opisují její póly vzhledem k okolním hvězdám oblouk – toto chování je známo jako precese. Jinými slovy osa Země je nakloněna v úhlu 23,5 stupně a gravitace Slunce a Měsíce způsobují její pomalé vychylování, osa protažená oběma póly pomalu opisuje kužel a oběma pólům trvá cca 25770 let, než dokončí jednu otáčku a opíší kužel (viz obr.)
Někdy se můžeme setkat s časovým útvarem, kterému seříká „krátký počet“, což je období 13 katunů (13 x 7200 dní) čili cca 256 let. Krátký počet je také nazýván podmnožinou dlouhého počtu a je nesmírně zajímavé, že např. 13 konjunkcí Jupitera a Saturnu trvá 258 let a 2 průměrné cykly Pluta a Uranu trvají 255 let
Závěr
Dlouhý počet je velkolepým vynálezem mayské civilizace**). Prvním doloženým datem nalezeným na stéle v Chiapasu je datum 7. prosince 36 př. n. l. Posvátný kalendář o 260 dnech vznikl dávno před Dlouhým počtem a byl používán většinou národů v Mesoamerice, nicméně Dlouhý počet používali pouze Mayové. Umožňoval jim vnímat vesmír unikátním způsobem a ve spojení s Posvátným kalendářem představoval Dlouhý počet novou dimenzi pojetí rituálního času. Mayové pomocí Dlouhého počtu dokázali definovat velmi dlouhé časové úseky: např. na stéle z města Cobá jsou uvedena čísla v milionech násobků dnes známého stáří vesmíru. Nesmírně zajímavé je, že tam vytesané číslo 13 halabtúnů pozoruhodně koresponduje s dobou evoluce našeho vesmíru (13 halabtúnů = 16,4 miliardy let zpět do naší minulosti). Záznamy na stélách a budovách se přestávají objevovat zhruba v 10. století a dle odborníků to souvisí s tzv. „kolapsem“ mayské civilizace,kdy většina mayských měst byla opuštěna. Pouze v severní části Yucatanu není tento vliv tak markantní a daří se městů jako Uxmal, Chichén Itzá a Mayapán.
**) někteří badatelé soudí, že Dlouhý počet mohli znát už předchůdci Mayů – Olmékové
Zajímavosti k Dlouhému počtu
Zrození Venuše
Všeobecně se předpokládá, že začátek Dlouhého počtu se datuje 11.srpna 3 114 př.n.l. tato událost se též nazývá zrození Venuše. Mayové používali cykly Venuše ke sledování velmi dlouhých časových period. V Drážďanském kodexu je uvedeno číslo 1 366 560 – to představuje 5 256 tzolkinů (5 256×260) resp. 3 744 jejich nepřesných 356 dní dlouhých let (bez ¼ dne).
Podle jedné z teorií od M.Gilberta a A.Cotterella týkající se Drážďanského čísla 1 366 560 – pokud toto číslo počítáme od začátku Dlouhého počtu tedy 3 114 př.n.l. dostaneme se do roku 627 n.l. a tedy do přesného středu změny slunečního magnetismu a periody nízké aktivity slunečních skvrn – tyto události považoval Cotterell za klíčové faktory pro zmizení mayské civilizace. Více o této teorii cyklu slunečních skvrn níže.
Cyklus slunečních skvrn podle teorie M. Cotterella
Víme, že Mayové znali průměrný synodický cyklus Venuše, který je 584 dní. 117 x 584 = 68 328, což je číslo, které téměř přesně odpovídá podle dnešních výpočtů jednomu cyklu slunečních skvrn. 20 těchto cyklů se rovná číslu uvedenému v Drážďanském kodexu: 1 366 560. Po každých dosažených 20ti cyklech o 68 328 dnech mění magnetické pole deformace sluneční neutrální vrstvy svoji orientaci. Magnetické pole Země má tendenci přizpůsobit se této změněné orientaci, a jako důsledek těchto jevů zemi postihnou katastrofické události typu zemětřesení a následných povodní příp. změny klimatu.
Zdroje:
Adrian Gilbert a Maurice Cotterell: „Mayská proroctví“
Kenneth Johnson : „Jaguáří moudrost“
B.Scofield a B.Orr : „Mayská astrologie v praxi“