Huracán – bůh násilí a změny, od něj je odvozeno jméno pro ničivou bouři „hurikán“, to co se může zdát jako neštěstí se nakonec může ukázat jako velký přínos. Jeho dualita nám říká, že bychom neměli nic bezúčelně ničit, aniž bychom to chtěli opět obnovit

Ixbalanqué a Hunahpú – hrdinská dvojčata z mýtu o stvoření „Popol Vuh“ – klasičtí hrdinové jsou nám neustálou připomínkou nutnosti hrdinského přístupu k životu. Nicméně jejich dualita ukazuje na to, že ten, kdo hrdinské činy koná jen pro svůj prospěch není považován za skutečného hrdinu. Ixbalanqué a 

Hunahpú byli syny bohyně Ixchel (Ixquic) a pozdějšími slunečním (Hunahpú) a měsíčním (Ixbalanqué) bohem.

Hun Nal – bůh kukuřice, je pozitivní bytost božského nebe, ochraňoval rostlinu kukuřici a představoval ochránce hmotné stránky lidského života. Byl symbolem mužské plodnosti a tvůrčí síly. Byl zobrazován s kukuřicí na hlavě

Ahpuch – bůh smrti, se dá dobře identifikovat – bývá zobrazován s lebkou místo hlavy, vystupujícími žebry, jako šperky nosí oči mrtvých a náušnice jsou z kostí. Tento bůh přinášel konec tělesného života a tím umožňoval transformaci/znovuzrození v nějaké jiné formě

Zdroj: Heike Owusu: „Symboly Mayů, Inků a Aztéků“

Kukulkan – Quetzalcoatl

Quetzalcoatl v řeči nauhatl (jazyk národů středního Mexika, též Aztéků) je totožný s Kukulkanem v mayštině. Původně toto jméno patřilo nebeskému bohu – byl jedním ze 4 synů prvotního božského páru (Ometeotl) vládl nebi na západě a jeho barva byla bílá. Což ve své podstatě znamenalo čistotu, dobrotu a moudrost.

Byl rovněž ztotožňován s Venuší, která je bílá a nejjasnější z planet. Quetzalcoatl jako Venuše byl též něco jako symbol „fénixe“ – mytického sebe obětujícího se ohnivého ptáka. Říká se, že se sám obětoval v Zemi Černých a Rudých (Xicalanco a Acallan na mayske hranici) a jeho srdce do běla rozžhavené vstoupilo na nebesa a stal se Venuší. Říká se, že když vyšla hvězda Quetzalcoatl zemřel a nyní je nazýván pánem úsvitu.

Zrození Venuše má mnoho kalendářních významů proto také označuje začátek mayského kalendáře dlouhého počtu v roce 3114 př.n.l. (přesněji 11.srpna)

Mýtus Quetzalcoatla či Kukulkana nemá význam jenom pro astronomii či historii. Představuje archetyp všeho oč může člověk usilovat > jeho zobrazování v podobě opeřeného hada ukazuje na jeho duální povahu:

peří symbolizuje jeho nehmotnou – duchovní podstatu (otec)

had pak jeho spojení s fyzickým stvořením (matka)

Na hlubší mystičtější úrovni ukazuje způsob, kterým může osvícený člověk uvést do rovnováhy dva protilehlé aspekty své povahy tj. duchovní a materiální.V duchovních tradicích západu představuje had (někdy také drak) nižší bytí a podle gnostických tradic byl každý z nás zrozen jako had a žil, plaze se životem v prachu země. Právě jako se had obnovuje svlékáním z kůže a nasazováním nové i my lidé žijeme život po životě, umíráme a znovu se rodíme, ale stále nejsme schopni se pozdvihnout z prachu země. V tomto stavu nevědomosti jsme odříznuti od vyšších světů ducha a zůstáváme bezmocným potomstvem velkého slunečního hada. Tím je dáno, že jako padlé děti Adama a Evy jsme uvězněni v obnovitelných „kůžích“ a jsme nuceni žít život za životem a prodělávat smrt za smrtí v hmotném světě. Avšak gnostické*) tradice hovoří také o kosmické předurčenosti o vrozené schopnosti lidí vydat se jako duše opustivší hmotnou zem do věčného skutečného domova, ve vyšších nehmotných sférách. To je podstata učení všech velkých učitelů včetně Ježíše, Budhy, Mohameda a jak je možné předpokládat i prvního Quetzalcoatzla-Kukulkána.

Duchovní síla směřující k vyššímu kosmickému vědomí je pak symbolizována orlem. Tenoch, který vedl první Aztéky do údolí Mexika (aby hledali místo k založení své říše-města) si byl zřejmě vědom této duality orla-hada a ačkoli zřejmě nedosáhl sám této jednoty, byl si vědom mystického symbolu hada a orla ve spojení s Quetzalcoatlem.

Včlenění příběhu orla a hada do mýtu o založení Tenochtitlánu bylo zřejmě úmyslné , aby tento vznešený ideál nebyl nikdy zapomenut. Dnes je tento nejvyšší symbol lidské transformace užíván jako emblém mexického státu a je na oficiálních budovách stejně jako na státní vlajce: Orel na opálovém kaktusu držící v zobáku hada.

Převzato: Adrian Gilbert/M.Cotterell „ Mayská proroctví“

Další zajímavé informace o Kukulkánovi (Quetzalcoatlovi):

V rámci mayského posvátného kalendáře tzolkinu (20 denních znamení ve 13 cyklech) je jedno denní znamení, které se nazývá „ben“ – je známo jako rákos nebo třtina – a je jedním z nejdůležitějších. Pro Aztéky znamenalo toto znamení jednoho z nositelů roků a existovalo proroctví, že se boží král –Quetzalcoatl (jak ho nazývali Aztékové) navrátí v roce 1 třtina ve své lidské podobě. Rok 1 třtina se shoduje s rokem 1519 v našem (gregoriánském) kalendáři, kdy se objevil Cortéz se svými vojáky a zanedlouho dobyl Aztéckou říši. Právě poslední aztécký vládce Moctezuma se domníval, že příchod Cortéze znamená naplnění starého proroctví. To hovořilo, že v tomto roce se Quetzalcoatl navrátí od východu a jeho příjezd oznámí bílí ptáci – vzdouvající se bílé plachty na východě na velký pátek 1519 pak přesně oznamovaly toto proroctví….proto Aztékové Cortéze nejprve vítali jako navrátivšího se boha Quetzalcoatla a teprve později, až se projevily Cortézovi dobyvačné cíle, prozřeli, ale to už bylo pozdě a v roce 1521 padla největší říše Mesoameriky.

Quetzalcoatl je kromě své božské podoby znám i jako vládce historických Toltéků. Podle legendy se se tento duchovní vůdce narodil 935 n.l. a v roce 987 dosáhl duchovní transformace (zajímavé je, že to 52 let – viz cyklus posvátného kalendáře). Jako vládce toltéckého města Tula (severně od dnešního Mexico City) zakázal provádění lidských obětí a namísto nich požadoval, aby bohové byli uctíváni květinami, zpěvy a meditacemi. To se však nelíbilo kněžím boha Tezcatlipoca (Kouřové či Dýmající zrcadlo) a aby ho odstranili probudili v něm temnou stránku (prapůvodní sílu, kterou bůh Dýmající zrcadlo představuje) a zlákali ho k incestu s vlastní sestrou. Když Quetzalcoatl prozřel byl tak zahanben a ponížen tím, co provedl, že opustil svůj lid a odešel směrem na východ k zálivu. Zde se verze pověsti rozcházejí: jedna říká, že se nechal upálit a z popela povstal jako bájný pták Fenix a transformoval se na oblohu jako jitřenka – planeta Venuše. Druhá verze praví, že odplul na voru směrem na východ se slibem, že se jednoho dne vrátí…a to byla verze, která Aztéky a jejich vládce Moctezumu zmátla a přispěla tak k pádu mocné říše.

Převzato: Kenneth Johnson „Jaguáří moudrost“

*)Gnosticismus či gnóze (z řeckého γνώσις – poznání, znalost) je myšlenkový a náboženský proud, který spásu duše chápe jako vysvobození z vězení těla a hledá ji v individuálním poznání. Gnosticismus nelze chápat jako víru nebo náboženství v pravém slova smyslu, některé jeho prvky souvisí spíše s mysticismem, jiné spadají spíše do oblasti filosofie. Hlavní myšlenkou je ostrý dualismus těla a duše a možnost poznat Boha v sobě samém. Pro gnostika je tedy důležitá osobní náboženská zkušenost, nikoli tvrzení autorit, církve, nebo dogmata víry.